Letní Srí Lanka 2023

Letní Srí Lanka aneb země nespočtu úžasných možností

Po téměř sedmi letech jsem se rozhodl se opět vydat na služební cestu na Srí Lanku. Osobně jsem byl hlavně zvědavý, co se za tu dobu v zemi změnilo, ať už k lepšímu či horšímu. Navíc posledně jsem tento ostrov navštívil v říjnu, tedy v takovém mezidobí, co se týká sezónnosti a počasí, které většinou nepřeje. Nyní jsem vyrazil na přelomu května a června s trochou obav, jak tam vlastně bude. Ale musím říci, že lepší počasí jsem si přát ani nemohl, jelikož cílem cesty bylo vnitrozemí, východ a jihovýchod, kde zrovna není monzunová sezóna. Takže obavy o to, zda budu neustále používat deštník vůbec nebyly na místě. Dalším otazníkem byl fakt, že země není v úplně ideální ekonomické kondici po opravdu hodně omezených covidových letech (cestovní ruch tvoří cca 15 % HDP Srí Lanky) a následných ekonomických a politických problémů, které byly spojené s nedostatkem paliva a importovaného zboží a vyustily mimo jiné v opravdu vysokou inflaci. Nicméně jediné co možná tak turisté pocítí, tak je právě to zvýšení cen. Srí Lanka byla vždy považována za levnější destinaci, ale po předchozích letech ceny jednoznačně stouply (v turismu údajně až o 40 % oproti období před covidem). Ale i přesto je člověk mnohdy překvapený, jak je mnohdy na ostrově levno.

Moje cesta začala letem s Emirates z Vídně, jelikož takhle vycházejí letenky časově o něco lépe než spojení z Prahy. Po příletu na Srí Lanku nebylo na co čekat a po přivítání od partnerů jsem vyrazil ihned na cestu do vnitrozemí za prvním dobrodružstvím.

Nadace na záchranu slonů indických

První den bylo v plánu navštívit sloní nadaci Millenium Elephant Foundation v okolí Pinnawaly, kde se starají o několik slonů, kteří by ve volné přírodě (vlivem zranění apod.) nepřežili. Prvně jsem si prohlédl menší muzeum s výkladem a poté se mně poštěstilo jednoho slona nakrmit, projít se s ním džunglí a také jej okoupat v řece. Největším zážitkem ale byla sloní sprcha. Následně jsem se přesunul do prvního hotelu Jetwing Vil Uyana. Tento vnitrozemní pětihvězdičkový hotel uprostřed džungle s jezery se nachází nedaleko vyhlášené oblasti Sigiriya. Nabízí privátní ubytování ve vilkách v zahradě, nad jezerem i u rýžových polí, přičemž některé z vilek se pyšní i privátním bazénem. Dle mého názoru je to velmi kvalitní hotel a je vhodný spíše pro páry a dospělé osoby, protože díky své poloze nabízí neskutečný klid.

Výšlap na posvátnou horu a přesun na pobřeží

Další den jsem hned z rána vyrazil na výšlap na nedalekou horu Pidurangala s jeskynním buddhistickým chrámem se sochou spícího Buddhy ze 3 století. Nejvíc mě ale ohromily výhledy z vrcholku skály na sousední posvátnou horu Sigiriya s ruinami bývalé buddhistické pevnosti. Poté následoval asi tříhodinový přesun na východní pobřeží do plážového resortu.

Právě na východě je v tomto období nejlepší počasí - takže ideální doba na dovolenou u moře.

Strávil jsem dvě noci v jednom z nejlepších hotelů v dané oblasti - Uga Bay. Je to menší butikový hotel s pokoji a suitami s výhledem směrem k pláži nebo na tropickou zahradu s palmami. Měl jsem i možnost si chvíli dopřát relax na krásné dlouhé pláži se zlatavým pískem. Hotel navíc nabízí i All Inclusive, což je pro dovolenou u moře jako dělané. Milovníci wellness pak jistě ocení unikátní balijské lázně s výhledem přímo na pláž.

Den ve znamení šnorchlování

Třetí ten byl ve znamení výletu za šnorchlováním. Vyrazil jsem opět hned brzy ráno, jelikož cesta autem k místu odjezdu lodi trvala asi 3 hod. Ale stálo to za to. Výlet na Pigeon Island z pláže Nilaveli splnil očekávání. Samozřejmě nelze očekávat takový podmořský svět jako na Maledivách nebo v Egyptě, ale šnorchlování se žraloky nebo se želvami má také něco do sebe.

Poté bylo jen potřeba doplnit energii během oběda u místní rodiny. To je totiž také zážitek sám o sobě. Místní žijí v hodně skromných podmínkách, ale tradiční jidlo s kari, kraby, krevetami a mnohým dalším byl prostě výborný.

Člověk se ale musí mnohdy oprostit od toho, v jakých hygienických podmínkách je jídlo připravováno. Navíc místní jí prakticky výhradně rukama (bez příborů), což je také zajímavé vyzkoušet.

Opět do vnitrozemí - tentokrát do hor

Po další noci v Uga Bay bylo na čase opět změnit lokalitu. Nyní jsem vyrazil opět směr vnitrozemí, tentokrát ale více na jih do hornaté oblasti městečka Ella, které se nachází cca 1000 m.n.m. Cesta trvala asi 4 hod a po příjezdu jsem zjistil, že je tamní počasí s teplotami mezi 20-25°C určitě příjemnou změnou oproti 35°C na pobřeží. Ten stejný den jsem se ještě “na blind” vydal ke známému železničními mostu Nine Arches Bridge a poštěstilo se mi zastihnout zrovna projíždějící vlak. Večer jsem si prošel turistické centrum města a musím konstatovat, že výběr restaurací a barů je zde opravdu rozmanitý - od místních specialit až po mezinárodní klasiky.

98 Acres - hotel uprostřed čajových plantáží

Čtvrtou noc na Srí Lance jsem trávil v aktuálně nejlepším hotelu v oblasti - 98 Acres Ella. Má pouze 32 pokojů a suit umístěných na svazích s výhledem na zelené kopce a čajové plantáže. Vlastník hotelu má i továrnu na čaj, který lze během pobytu ochutnat. Každopádně pokoje jsou velmi prostorné a vyhotovené v rustikálním designu. Je vhodné zmínit, že nemají klimatizaci, ale to asi není ani takový problém vzhledem k podnebí v daném místě. I tento hotel se hodí spíše pro páry a je oblíbeným místem třeba pro novomanžele. Vedle hotelu pak lze za poplatek využít privátní bazénový klub nebo nejdelší zipline v jihovýchodní Asii. Obojí jsem měl možnost si vyzkoušet a určitě je to příjemné okořenění pobytu.

Podzemní jezero i buddhistické oslavy

Ella nabízí ale mnohem více než vlakový most, turistické centrum města a čajové plantáže. Druhý den v této lokalitě jsem vyrazil do asi 5 tis. let staré jeskyně. Tento výlet je vhodnější pro fyzicky zdatnější jedince, jelikož sestup je asi 850 m dlouhý a nabízí zakončení v jeskynním jezírku s průzračnou vodou, ve které je možné se vykoupat. To byl jednoznačně jeden z největších zážitků celé cesty. Odpoledne se pak neslo v buddhistickém duchu. Zrovna probíhal druhý nejvýznamnější svátek v roce. Autem jsme vyjeli na horu s novým buddhistickým chrámem, kde se sjížděli věřící z blízkého i vzdáleného okolí. Podařilo se mi domluvit i rozpravu s mnichem a následnou meditaci, což jsem v minulosti ještě nezažil.

Další dvě noci jsem strávil v jednodušším hotelu EKHO Ella nedaleko centra města. Hotel je starší a v designu s prvky vlakových kupé. Nicméně musím říci, že výhledy na skálu Ella Rock a také gastronomie jsem ocenil nejvíce. Po první noci v hotelu jsem se vydal na výšlap na zmíněnou horu Ella Rock. Není to vzhledem k většímu převýšení na malém úseku úplně nejjednodušší túra, ale byla by škoda tento výlet neabsolvovat. Po tvrdé dřině následoval další oběd u místních - opět několik druhů kari s rýží - toho se asi během cca týdenního pobytu nedá přejíst. Ale pokud zrovna nejste milovníky pálivého jídla, tak je potřeba na to hospodyni upozornit.

Divoké jihovýchodní pobřeží

Po pobytu v Elle bylo na čase opět změnit lokalitu - a jak jinak než směrem na pobřeží. Tentokrát jsem se ale vydal na divoký jih do Národního parku Yala. Cesta opět zabrala delší dobu, a to asi 4 hod.

Cílem byl luxusní hotel Uga Chena Huts přímo na okraji národního parku. Pokud by ale někdo očekával klasickou plážovou destinaci, tak je trochu jinak. Pláže zde jsou krásné, ale moře opravdu rozbouřené a oceánského rázu, takže plavat se určitě nedá. Ale kdo rád blbne ve vlnách, tak si své užije. Hotel sám o sobě byl jednoznačně nejlepším, ve kterém jsem na Srí Lance bydlel. Nabízí 12 privátních vil s prostornými interiéry a privátním bazénem ve srílanské buši. Věděl jsem, že jedu do divočiny, ale fakt, že mě u vily čekal slon a nechtěl pustit dovnitř, mě překvapil. Každopádně personál hotelu je vždy přítomný, aby v takových situacích věděl, co dělat a pomohl. Ale vlastně kdy se Vám poštěstí bydlet na místě, kde je příroda v takové plné své kráse? A pokud jste milovníky gastronomie, tak se máte na co těšit. Hotelové menu je dokonale propracované a ani složité požadavky nejsou problém. Navíc hotel funguje vyloženě na konceptu All Inclusive s a la carte menu, takže si člověk může dát, co hrdlo ráčí

Safari v Národním parku Yala

Po jedné noci v hotelu Uga Chena Huts jsem měl šanci vydat se i na ranní safari v NP Yala. Toto safari je totiž včetně občerstvení také součástí balíčku All Inclusive.

Vyrazil jsem safari jeepem a zkušeným rangerem v 6 hod ráno. V parku jsem strávil asi 4 hod a bylo to opravdu skvělé a pod vedením zkušeného průvodce jsem měl možnost vidět srílanskou divočinu v plné své kráse.

Kromě slonů, jelenů, divokých prasat, buvolů či krokodýlů a varanů se mně poštěstilo pozorovat z blízka i vzácného medvěda pyskatého a z dálky také levharta odpočívajícího na stromě. Zkrátka úžasné chvíle.

Colombo a Negombo, aneb příprava na odlet domů

Na poslední noc jsem se přesunul k letišti do Negomba a po cestě jsem měl zastávku ještě i v hlavním městě Colombu ke krátké projížďce městem a nákupu nějakých suvenýrů.

Cesta trvala asi 5-6 hod autem, takže další nepříliš krátký přesun, ale to ke Srí Lance zkrátka patří.

Večer jsem tedy dorazil do hotelu Jetwing Blue na večeři a po celém dni a před ranní odletem už bylo na čase vše sbalit a připravit se na odlet.

Srí Lanka i tentokrát potvrdila, že je neskutečně rozmanitá co se týká přírodních i kulturních památek, ale také plážových oblastí. Navíc je to celoroční destinace, kdy na západ a jihozápad se doporučuje vyrazit do prosince do dubna a na východ a jih od května do září. Ano, Srí Lanka má i své nedostatky, kdy například většina hotelů nedosahuje takových kvalit služeb jako třeba na Maledivách nebo Mauríciu, ale vynahrazuje to právě svou pohostinností a těmi krásnými místy, které pravděpodobně nikde jinde nenajdete.